+420 776 417 669

info@centralmost.cz

Aktuálně

Savci a doba ledová

Savci vládnou Zemi již 65 milionů let. Během té doby dokázali osídlit všechna prostředí i úspěšně vzdorovat rozmarům přírody. Výstava Vám přiblíží 4 giganty, kteří se dokonale přizpůsobili svému prostředí, které se před 1,8 milionem let ocitlo v šoku po delším období stability. Teplá období střídala různě dlouhá období krutého mrazu - doby ledové.

Proč být velký?

Zdá se že, být velký má celou řadu výhod: vaše tělo bude schopno lépe čelit chladu a okruh vašich nepřátel se mnohonásobně zmenší. Je-li tedy dostatek prostoru a stravy, je dobré být velký!

Přesvědčili se o tom dinosauři v druhohorách nebo členovci v prvohorách - vzpomeňte na třímetrovou stonožku rodu Arthropleura nebo pravážku Meganeura s rozpětím třičtvrtě metru.

Poté, co se savci konečně vymanili ze stínu dinosaurů a obřích ptáků, začali i oni svá těla zvětšovat. Během třetihor vytvořili celou řadu prapodivných forem v čele s největším suchozemským savcem všech dob - Indrigotheriem. Největšími savci žijícími na souši ve čtvrtohorách jsou chobotnatci. Patrně jejich nejznámějším vyhynulým představitelem je srstnatý mamut.

Jak už jeho název napovídá, před tuhými mrazy ho chránila srst, místy až 80 cm dlouhá. Život mamutů a jejich sociální chování se patrně příliš nelišilo od současných slonů. Žili v rodinných stádech s vůdčí samicí a jejími dcerami. Samci byli samotářská nerudná stvoření přicházející jen v době říje. Zánik mamutů je stále tak trochu zahalen rouškou tajemna. Zdá se, že příčin bylo víc. Rychlý ústup tundry na sever, tedy změna jejich přirozeného prostředí. Masivní lov člověkem; než naši předkové začali rozvíjet své lovecké dovednosti a techniky, neměl mamut přirozeného nepřítele. Nabízí se i možnost choroby, zvlášť je-li populace oslabená, může to spustil lavinu dalšího slábnutí druhu až do jeho úplného vymření. Poslední nálezy ukazují, že poslední populace tzv. trpasličích mamutů vyhynula na Wrangelově ostrově snad jen před 1500 lety.

Vymírání

Vymření nebo také vyhynutí je konec existence určitého biologického taxonu, nejčastěji druhu. Jako vymření druhu se označuje moment, kdy zemře poslední příslušník daného druhu. Pokud vymření nastalo v geologické historii Země, určuje se přibližný čas podle fosilního záznamu. Odhaduje se, že v průběhu historie žilo na Zemi až 50 miliard různých druhů. V dnešní době jich žije asi tisícina. Znamená to tedy, že 99,9 % druhů v průběhu let vyhynulo.

V historii planety Země máme záznamy o mnoha vymíráních, z nichž pět se označuje jako velká vymírání, při kterých byly ztráty organismů enormně vysoké.

Ovšem vymírání přinášejí i určité bonusy. Hromadné vymření spousty druhů vytvoří vlastně „prázdný prostor“, ve kterém mohou vzniknout evoluční novinky a kde může proběhnout evoluce nových vývojových linií. K obnovení biologické diverzity na úroveň před vymíráním dochází podle nových výzkumů za „pouhých“ 5 milionů let.

Mamut

Popis: Mamuti byli mohutná zvířata na relativně krátkých nohou, přizpůsobená životu v tundře, travnatých stepích a na okraji tajgy. Hlavu však mají větší a vyšší než sloni a na temeni je zakončena hrboly, které byly nejvyšším bodem těla mamuta. Velké, přes 4 metry dlouhé kly jsou ohnuty směrem k sobě a mamuti je používali jako radlici k odhrabávání sněhu. Proti drsnému klimatu byli mamuti vybaveni dlouhou srstí, která měla černohnědé až rezavé zabarvení. Chobot měl poněkud jiné zakončení než u recentních slonů. Zatímco horní „prst“ byl vytvořen jako u dnešních druhů slonů, místo spodního „prstu“ měl širokou pohyblivou plošku. Mamuti se vyskytovali ve stádech jako současní sloni. Podle nalezených rostlin mezi zuby a zbytků v žaludcích se živili travnatou vegetací arktických stepí.

Zajímavost: Mamuti se nacházejí často v pozoruhodně dobře zachovalém stavu díky přirozené „ledničce“ - permafrostu. Přitom se zachovává i DNA, jejímž srovnáním se slony se zjistilo, že mamuti mají blíže k africkým slonům, což je v rozporu s větší morfologickou podobností se slony indickými. Kromě měkkých tkání se samozřejmě zachovávají i kosti a hlavně kly, které jsou v současné době velmi žádané kvůli embargu na slonovinu.

Rozměry: První formy poddruhu M. p. fraasi dosahovaly kolem 4,3 m v kohoutku. Pozdější formy byly poněkud menší, ale pořád mnohem větší než současný africký slon (max. výška kolem 3,3 m). Většina populace poslední doby ledové dosahovala velikosti současných slonů. Pozdní zakrslé formy byly jen o něco větší než dnešní skot.

Medvěd jeskynní

Popis: Jedním z nejvýraznějších znaků jeskynního medvěda je velmi široká a klenutá lebka s výrazně stupňovitým čelem. Vyskytovaly se jak býložravé, tak masožravé populace. Dlouhá období hibernace a nedostatek pohybu měly za následek vznik různých patologických úkazů projevujících se i na kostech. Často se mohlo stát, že zahynuli během zimního spánku při útocích vlků a jeskynních hyen.

Zajímavost: Sexuální dimorfismus se u jeskynního medvěda výrazně projevuje hlavně velikostí, kdy samci jsou výrazně větší. Velikost jeskynních medvědů kolísala s celkovou teplotou prostředí a během interglaciálu se objevovaly spíše menší formy než během dob ledových.

Rozměry: Asi o třetinu větší než současný evropský hnědý medvěd; hmotnost kolem 400 kg (podle některých autorů velcí samci až 1000 kg - což odpovídá východoasijským a aljašským poddruhům medvěda hnědého).

Šavlozubec smilodon

Popis: Smilodon je zástupcem vymřelé, extrémně specializované skupiny Macharodontinae, někdy je neprávem označován jako „šavlozubý tygr“, přestože s tygry nemá nic společného. „Šavlozubost“ je výrazné prodloužení a příčné zploštění horních špičáků, které jsou někdy na hranách vybaveny jemným pilováním, které umožňuje lépe krájet vláknitou stravu (maso). Jejich hlavní potravou byli asi drobní kopytníci, ale velmi pravděpodobně nepohrdli ani mršinami.

Zajímavost: Na lokalitě Rancho La Brea (nyní součást Los Angeles) byly nalezeny krom jiných velkých savců stovky koster smilodonů (převážně druh Smilodon fatalis) v přirozených pastech asfaltových jezírek. Smilodoni sem byli vábeni rozkládajícími se mršinami velkých savců, kteří uvázli v asfaltu. V drtivé většině se podle kostí ukázalo, že se jednalo o velmi mladé a nezkušené jedince.

Rozměry: Nejmenší druhy vážily 55 až 100 kg, největší druh Smilodon populator z konce pleistocénu dosahoval pak délky těla kolem 2,2 m, výšky v kohoutku 1,2 m a hmotnosti mezi 220 až 360 kg (extrémně velcí jedinci mohli překročit i 400 kg).

Pásovec

Popis: Glyptodoni měli podobně jako jejich příbuzní pásovci velmi nenáročný způsob života s velmi širokou potravní tolerancí. Končetiny jsou podobně jako u lenochodů vybaveny mohutnými drápy. Velké tělo bylo kryto mozaikou tisíce do sebe zapadajících kostěných destiček (silných 1–7 cm), které kromě trupu kryly i temeno hlavy v  podobě jakési kostěné přilby. U některých druhů byl i ocas pozměněn v kostěný kyj pokrytý tupými ostny.

Zajímavost: Mohutná kostěná „zbroj“ chránící glyptodony proti útoku nemá mezi savci obdoby. Jediná s nimi srovnatelná zvířata se pohybovala na Zemi naposledy během druhohor v podobě ankylosaurů, kteří byli podobně jako glyptodoni vybaveni kostěnými destičkami po celém povrchu těla a ocas s kostěnými výrůstky používali jako palcát. Některé poslední formy glyptodonů byly dokonce loveny a pravděpodobně i chovány jihoamerickými indiány.

Rozměry: Délka 2,5 až 3,5 m, na výšku až 1,2 až 1,5 m, hmotnost až 2 tuny (jen krunýř vážil více než 400 kg).

© ARSYLINE 2017
Upozornění
Zavřít